Práve v tom okamiku jsem zahlédl kyvadlo. V klenbe kneište bylo upevneno dlouhé lano a koule, která na nem visela, zeširoka, s nemennou majestátností létala od jednoho pólu své dráhy k druhému. Vedel jsem – v tom pohybu však bylo i kouzlo pravidelnosti, jaké vyzaruje z poklidného oddechování, take by na to kadý mohl prijít sám – e doba jednoho kmitu je dána ctvrtou odmocninou délky lana a císlem pí, které je pro všechny sublunární mozky bez výjimky iracionální a z boí vule u všech kruhu nevyhnutelne spojuje obvod s prumerem, take cas potrebný k prekonání vzdálenosti mezi obema póly je vlastne výsledkem tajemného spiknutí tech nejméne pozemských mer – jedinecnosti bodu, v nem je lano zavešeno, podvojnosti abstraktní dimenze, potrojnosti císla pí, skrytého ctverce odmocniny a dokonalosti kruhu... / z knihy U.Eca - Foucaultovo kyvadlo/ Základní
smery v prostoru se oznacují šesti ze sedmi dvojitých
písmen. Tato písmena mueme podle návodu plynoucího
z pravého Saadjahova textu Sefer Necity zakreslit na 12 hran krychle,
její rozmery jsou dány prumerem krunice opisující
hroty osmistenu. |