Práve v tom okamžiku jsem zahlédl kyvadlo. V klenbe knežište bylo upevneno dlouhé lano a koule, která na nem visela, zeširoka, s nemennou majestátností létala od jednoho pólu své dráhy k druhému. Vedel jsem – v tom pohybu však bylo i kouzlo pravidelnosti, jaké vyzaruje z poklidného oddechování, takže by na to každý mohl prijít sám – že doba jednoho kmitu je dána ctvrtou odmocninou délky lana a císlem pí, které je pro všechny sublunární mozky bez výjimky iracionální a z boží vule u všech kruhu nevyhnutelne spojuje obvod s prumerem, takže cas potrebný k prekonání vzdálenosti mezi obema póly je vlastne výsledkem tajemného spiknutí tech nejméne pozemských mer – jedinecnosti bodu, v nemž je lano zavešeno, podvojnosti abstraktní dimenze, potrojnosti císla pí, skrytého ctverce odmocniny a dokonalosti kruhu... / z knihy U.Eca - Foucaultovo kyvadlo/

Základní smery v prostoru se oznacují šesti ze sedmi dvojitých písmen. Tato písmena mužeme podle návodu plynoucího z pravého Saadjahova textu Sefer Necity zakreslit na 12 hran krychle, jejíž rozmery jsou dány prumerem kružnice opisující hroty osmistenu.
Bet – nahore
Gimel – dole
Dalet – východ
Kaf – západ
Pe – jih
Tav – sever
Sedmé neutrální písmeno je postaveno do stredu.
He – severovýchod
Vav – jihovýchod
Zajin – východ nahore
Chet – východ – dole
Tet – sever nahore
Jod – sever – dole
Lámed – severozápad
Nun – jihozápad
Samek – západ – nahore
Ajin – západ – dole
Cade – jih nahore